Kdo vynalezl tamponovou tiskovou techniku zůstane navždy tajemstvím. Kořeny této techniky leží v hodinářském a keramickém průmyslu. Ve Švýcarsku malovali výrobci hodin ciferníky pracně štětcem, což bylo velmi náročné jak na zručnost, tak na čas. V 18. století se začal používat želatinový tampon vytvořený z kostní moučky, který se tvaroval v odlévací formě. Tisková plocha se nahřála plamenem, napudrovala a bylo možno tak provést asi 20 vynikajících přenosů barvy. Složení pudru i barev bylo přísně střeženým firemním tajemstvím.
Princip tamponového tisku
Zde je tiskovou formou tzv. klišé, v jehož povrchu je do hloubky vyleptán motiv, který se má tisknout. Klišé se zde nejprve těrkou přeplaví barvu a poté se stáhne nožem. V prohlubních zůstane barvový film. U normálního tisku z hloubky by se nyní barva přímo přenesla na potiskovaný materiál u tamponového tisku se přenos děje tamponem. Tato tisková technika je umožněna skutečností , že barva, jejíž ředidlo se na povrchu odpaří, zůstává na povrchu lepivější. Toto se střídavě využívá k přenosu barvy.
Tamponovým tiskem lze potisknout nepravidelné tvary reklamních předmětů s extrémně konvexními nebo konkávními plochami. Potiskované plochy mohou ležet hlouběji a je možné tisknout až po okraj nebo do prohlubní. Tiskovými stroji lze potiskovat válcové lahve z umělé hmoty až do úhlu potisku asi 70 stupňů.
Příklady použití: armatury, autopříslušenství, osvětlovací tělesa, počítačové prvky, elektrotechnické a elektronické součástky, fotografické přístroje, sklo, domácí potřeby, keramika, lékařské a měřící přístroje, optické přístroje, hračky, sportovní potřeby, části hodin, obaly, zbraně, nástroje.